Významní absolventi

„Je tomu letos 93 roků, co se rodičům žijícím v malé vesnici Synalov, narodil 30. 1. 1927 syn František. Mládí a školní léta prožil v rodné obci. Tam také navštěvoval obecnou školu, která byla v té době téměř v každé i sebemenší vesnici. Škoda, že tyto školy byly zrušeny, obce tak velice utrpěly. V Synalově to byla jednotřídka, první až pátý ročník a částečně také šestý až osmý ročník, s průměrným počtem 70 žáků ve třídě. Výuku zvládal jeden učitel, jehož erudici obdivujeme ještě dnes. Většina žáků šestého až osmého ročníku navštěvovala měšťanskou školu v 5 kilometrů vzdálené Lomnici.

Po ukončení měšťanské školy v Lomnici jsem se přihlásil ke zkoušce do 4. ročníku (kvarty) reformního reálného gymnázia v Tišnově. Přijímací zkoušku jsem úspěšně zvládl s tím, že rozdílovou zkoušku z francouzštiny, jejíž výuka začínala v tercii, absolvuji po prázdninách. Do kvinty nás mělo postoupit 56, ale rozhodnutím německých úřadů omezit počet absolventů gymnasií, bylo stanoveno, aby postoupila pouze polovina (28). Kritériem měl být prospěch. Tak se stalo, že někteří moji spolužáci, mající v kvartě vyznamenání, do kvinty nepostoupili. Podmínky pro postup se zpřísnily a tak mohli postoupit pouze studenti, kteří kvartu pro zlepšení prospěchu neopakovali. Byla válka a podmínky na všeobecně vzdělávacích školách byly velmi složité. Na začátku septimy, 1. září 1944, došlo k totálnímu nasazení všech spolužáků do válečného průmyslu – do vybombardované kuřimské zbrojovky. V septimě probíhala výuka pouze za účasti studentek a jednoho studenta léčícího se po prodělané obrně (Milan Merta). Výuka v této době nebyla příliš kvalitní; blížila se fronta, vázlo zásobování a docházelo i k bombardování nádraží i jiných částí města. Ihned po skočení války jsme se sešli všichni totálně nasazení ve škole a bylo dohodnuto, že od 6. června do 12. července budeme formou výuky seznámeni se studijním programem septimy, abychom se mohli přes prázdniny lépe připravit na finální, poslední ročník gymnaziálního studia a maturitu. Maturoval jsem v pondělí 4. června 1946.

Když si představuji studentská léta na tišnovském gymnáziu, nemohu nevzpomenout na svízelné cestování. Byla válka a do rodného Synalova vedla pouze vozová cesta, byl tedy bez autobusového spojení. Autobus jezdil až z pět kilometrů vzdálené Lomnice, a to jen jedenkrát za den. Vyjížděl v 6:50 ráno a vracel se 12:45 z Tišnova zpět. Z Lomnice už jsme museli vždy pěšky. Každý čtvrtek ale vyučování trvalo do 15 hodin a nebylo již tedy žádné spojení. To znamenalo jít domů už z Tišnova 13 km pěšky. Z dnešního pohledu je to nepředstavitelné, ale je naopak možné, že to upevňovalo naše zdraví. Lepší cestování bylo v létě – jezdili jsme na kole. V zimě, pokud byl sníh, tak na lyžích.

Ve svém životě jsem měl tři velké lásky. Byla to rodina, práce v oboru a sport. Těm jsem se plně věnoval a to mně dalo prožít plnohodnotně celý život.

Po skončení gymnaziálních studií jsem nastoupil v roce 1946 na Vysokou školu zemědělskou, odbor lesnický v Brně, kterou jsem ukončil druhou státní zkouškou a promocí v roce 1950. Ihned po promoci jsem nastoupil do Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (Lesprojekt n. p.) v Brandýse nad Labem, pobočný závod Brno, kde jsem pracoval až do roku 1963 jako vedoucí inženýr pro vyhotovování Lesních hospodářských plánů. V roce 1963 jsem získal na základě vypsaného konkurzu místo odborného asistenta na katedře geodézie a fotogrammetrie lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně, kde pracuji doposud. V roce 1977 jsem ukončil interní aspiranturu a úspěšně obhájil hodnost kandidáta zemědělských a lesnických věd. (CSc.). Po odchodu prof. Fauska do důchodu (v roce 1980) jsem přednášel pro posluchače lesnické, zahradnické a agronomické fakulty, denního i dálkového studia, předměty geodézie a fotogrammetrie.

V roce 1986 jsem spolupracoval na mezinárodním výzkumném úkolu Země – Interkosmos při ČSAV a také na aerokosmickém experimentu GEOEX 86. Po sametové revoluci jsem byl v roce 1990 zvolen předsedou akademického senátu Lesnické fakulty a členem rady vysokých škol při ministerstvu školství v Praze. Od roku 1990 jsem byl jmenován vedoucím katedry hospodářské úpravy lesů a geodézie a v roce 1991 jsem byl na základě habilitačního řízení jmenován docentem pro obor geodézie. V roce 1991 jsem byl zvolen děkanem Lesnické a dřevařské fakulty na následující funkční období.

Byl jsem členem Československé akademie věd (od 21. 1. 2002 – čestný člen). V roce 1992 jsem se jako spoluautor lesnického slovníku podílel na zpracování hesel s geodetickou problematikou. Od roku 1992 jsem rozhodnutím ministerstva zemědělství jmenován soudním znalcem pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady lesních pozemků a lesních porostů a škody na lesních porostech. Byl jsem členem Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, vědecké rady Lesnické fakulty VŠZ, vědecké rady Lesnické fakulty v Praze, vědecké rady Lesnické fakulty ve Zvolenu, vědecké rady Zahradnické fakulty v Lednici.

Ve sportovní činnosti jsem se aktivně věnoval běžeckému lyžování a orientačnímu běhu. Po skončení aktivního lyžování (od roku 1965) jsem se stal místopředsedou sportovně technické komise svazu lyžařů ČR a později členem mezinárodní jury Tour de Ski. Pro svaz lyžařů ČR jsem vyhotovoval projekty běžeckých tratí a zodpovídal za jejich homologaci, kterou jsem ve většině případů sám prováděl. V orientačním běhu jsem byl od roku 1965 členem státního reprezentačního družstva. Za výsledky na domácích závodech a úspěšné výsledky mezinárodní jsem byl v roce 1972 jmenován „Mistr sportu“."