Významní absolventi
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.
Vedoucí Samostatného pracoviště tropické, cestovní medicíny a očkování, Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze, ředitel Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové.
Po promoci v roce 1985 pracoval v oblasti preventivního lékařství nejprve jako epidemiolog v terénu, později jako vysokoškolský učitel na Katedře epidemiologie Vojenské lékařské akademie JEP v Hradci Králové. Disertační práci obhájil v roce 1992, habilitoval se v roce 1994 a profesorem pro obor epidemiologie byl jmenován prezidentem Havlem v roce 2002 v té době jako nejmladší profesor v republice.
Po celou svoji odbornou kariéru se zabýval vývojem nových očkovacích látek a zdravotními problémy spojenými s cestováním. Je aktivním členem mnoha mezinárodních i českých lékařských společností. Zahraniční publikace profesora Berana jsou orientovány především na výzkum a klinický vývoj nových vakcín proti klíšťové encefalitidě, chřipce, RS viru, virovým hepatitidám, břišnímu tyfu, lymeské borelióze atd. V této oblasti je považován za předního odborníka. Jeho citovatelnost v zahraničních časopisech je přes 2000 a tak patří ve světě mezi nejvíce citované české lékaře.
Je hlavním autorem monografií Chřipka: klinický obraz, prevence a léčba, Očkování - minulost přítomnost a budoucnost, Chřipka – Průvodce ošetřujícího lékaře, Očkování – Otázky a odpovědi, Pneumokokové nákazy a možnosti očkování proti nim a Základy cestovního lékařství. Je také autorem kapitoly „Routine Travel Vaccines“, jež je součástí celosvětové anglicky psané monografie o cestovní medicíně „Travel Medicine“. Ta patří mezi nejprodávanější učebnice cestovní medicíny v USA, Kanadě, Evropě, Japonsku a Austrálii. Nyní vyjde nové 4. vydání u nakladatelství Elsevier v Londýně v lednu 2019.
Za svoji rozsáhlou publikační aktivitu získal celou řadu ocenění českých lékařských společností, IPVZ a i dvakrát cenu předsednictva České lékařské společnosti JEP. Profesor Beran žije se svojí rodinou v Hradci Králové; Je ženatý, má tři syny a velkou oporou v jeho kariéře je mu jeho manželka Monika. Má rád jakékoliv sportovní aktivity, běh, plavání a jízdu na kole. Během posledních 12 let působil kumulativně asi 6 let v tropických oblastech JV Asie (Thajsko a Malajsie). Svoje praktické poznatky předává v kurzech českým lékařům, které organizuje v IPVZ v Praze.
„Vzpomínám na čtyři roky (1975-1979) tišnovského gymnázia s obrovskou nostalgií na jako jednu z nejkrásnějších etap mého života. Otevřeně se přiznám, že pořád závidím svým spolužákům prof. Hance Švábenské, prof. Radku Hortovi i prof. Ivanu Miovskému, že na škole působí jako pedagogové a mohou nasávat tu úžasnou atmosféru nedospělých ideálů, nikdy nesplněných přání a prvních skutečných lásek, které se už dále v životě neopakují.
Během studia to byli hlavně profesoři, kteří formovali můj charakter, postoje k životu, žebříček hodnot a i moje životní cíle. Hodně jsem v té době sportoval a tak především pan prof. Tesař byl a bude pro mě vzorem úžasného pedagoga, který mě v životě významně ovlivnil. Druhou osobou, která mě hodně ovlivnila, byla paní profesorka Marie Roštínská, která byla schopná objevit v každém z nás jeho vidění světa a poskytla mu výtvarnou metodu jak to vše vyjádřit. Pan profesor Komprs mě naučil mít rád matematiku a hledat souvislosti a řešení, kde je ostatní už ani nehledají….. Dodnes si pamatuji maturitní otázku („Je dána koule o poloměru r, napište, kolikrát je její objem větší než objem největší krychle vepsané do této koule“).
Paní profesorka Kapounová mi dala solidní základy ruštiny a vždy tolerovala moje výmluvy na sport (basketbal), kterými jsem zdůvodňoval nepřipravenost. Lásku ke knihám a ke kulturnímu projevu mi dala paní profesorka Brůžová a dodnes mi v uších zní přednesy Jiřího Adamíry z desky, kterou nám v češtině pouštěla. Pan profesor Štourač svým pravidelným systémem vyvolávání mě naučil, jak studovat později na vysoké škole. Paní profesorka Toufarová ve mně zanechala lásku k průnikům dvou trojúhelníků....
Paní profesorka Losová mně dala takové solidní základy chemie, které mi zjednodušily studia medicíny. A zejména chci vzpomenout na paní třídní profesorku Mylbacherovou, která jako první pedagog se mnou probírala, co budu v životě dál dělat… „