Významní absolventi
Prof. Ing. Jiří Jaroš, Ph.D.
Po maturitě na Gymnáziu Tišnov zamířil na Vysoké učení technické v Brně, a už tam zůstal. Dnes působí jako profesor na Fakultě informačních technologií a vede výzkumnou skupinu Superpočítačových technologií. Zabývá se vývojem vědeckého softwaru, paralelními algoritmy a využitím nejvýkonnějších superpočítačů a grafických karet. Nejvíce ho baví okamžik, kdy se informatika propojí s jiným oborem a z řádků programu vznikne něco, co může skutečně pomáhat lidem.
Je spoluzakladatelem projektu k-Wave, softwaru pro simulaci ultrazvuku a fotoakustiky, který vyvíjí od roku 2009. Z původně akademického projektu se postupně stal jeden ze světových standardů, který dnes využívají desítky tisíc výzkumníků, studentů a vývojářů. Pomáhá například při plánování léčby fokusovaným ultrazvukem, vývoji diagnostických přístrojů nebo zobrazování cév v lidském těle. V současnosti pracuje také na jeho komercializaci a chce pokročilé simulace zpřístupnit jako internetovou službu, aby člověk nemusel mít vlastní superpočítač ve sklepě.
Věda jej na několik let zavedla na Australian National University v Canbeře a na University College London. Zahraniční spolupráce mu ukázala, jak důležité je nebát se vyrazit do světa, mluvit cizím jazykem, i když ne vždy dokonale, a spolupracovat s lidmi, kteří se na stejný problém dívají jinak. Zapojil se také do evropských projektů zaměřených například na šetrnější zobrazování nádorů prsu nebo neinvazivní stimulaci hlubokých oblastí mozku pomocí ultrazvuku.
Stejně důležitá jako věda je pro něj výuka. V projektu Czech AI Factory se nyní věnuje vzdělávání studentů i odborníků z praxe v oblasti umělé inteligence. Snaží se, aby přednášky nebyly jen seznamem vzorců a pouček, ale příběhem s trochou humoru. Několikrát jej studenti zvolili nejoblíbenějším pedagogem, získal Cenu Wernera von Siemense pro nejlepšího pedagoga i Cenu ministra školství za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole. Největší radost má ale tehdy, když student zjistí, že dokáže něco, co ještě nedávno považoval za nemožné.
Všechny jeho zastávané funkce jsou na https://www.fit.vut.cz/person/jarosjir/functions/#nav
Na Gymnázium Tišnov (1994-1998) mám krásné vzpomínky. Byl to pro mě první velký krok do světa ze základní školy ve Žďárci. Najednou jsem se ocitl mezi spoustou nových lidí, poznal skvělé kamarády a s mnoha z nich se stýkám dodnes. Právě přátelství, která na střední škole vzniknou, považuji zpětně za jednu z nejcennějších věcí, které si z ní člověk může odnést.
Se spolužáky jsme založili první rockovou kapelu Marshal, s dalšími jsem chodil do ZUŠ Tišnov a později účinkoval v HA-kapele. Hudba se tak stala důležitou součástí mého studentského života a zůstala jí dodnes, nyní ve skupině Stone. Gymnázium pro mě proto nebylo jen místem písemek a zkoušení, ale také prostorem pro kamarádství, hudbu a společná dobrodružství. Rád vzpomínám na lyžařský kurz, vodácký výlet i zájezd do Španělska. Právě při podobných akcích vznikají příběhy, které se ještě po desetiletích připomínají na třídních srazech.
Škola mi poskytla skvělý všeobecný základ, ze kterého těžím dodnes. Informatik totiž nemůže žít jen programováním. Potřebuje matematiku a fyziku, ale také jazyky, schopnost srozumitelně psát, vystupovat před lidmi a přemýšlet v souvislostech. Velmi jsem tak oceňoval širokou nabídku volitelných předmětů, díky nimž jsem se mohl postupně profilovat směrem k informatice.
Z učitelů nejraději vzpomínám na pana profesora Lorence, který nám dal výborné základy fyziky. Měl pověst velmi náročného učitele, ale jeho písemky a úlohy z reálného života nás nutily skutečně přemýšlet, nejen opakovat poučky z knih. Tehdy jsme z toho možná nebyli vždy nadšení, na vysoké škole jsem však mnohokrát ocenil, jak dobře nás připravil.
Rád vzpomínám také na naši němčinářku, paní profesorku Zavřelovou. Z jejích hodin jsme měli všichni respekt a nikdo si nedovolil přijít nepřipravený. Přestože jsem většinu němčiny úspěšně zapomněl, některé její legendární hlášky zůstaly v paměti celé třídy dodnes.
Velkou roli v mém dalším směřování sehrál pan inženýr Hort, který mě přivedl k programování a naučil mě základy Pascalu. Když jsem maturoval, dmul jsem se pýchou a prohlásil: „Co mě na té vysoké budou učit, když už programovat umím?“ Málokdy jsem se mýlil tak dokonale. Brzy jsem zjistil, kolik se toho ještě musím naučit, a vlastně to zjišťuji dodnes.
Zapomenout nemohu ani na naši třídní, paní profesorku Losovou, která s námi měla téměř nekonečnou trpělivost a provedla nás všemi úskalími středoškolského studia. Teprve s odstupem času člověk docení, kolik energie, starostí a často i osobního nasazení třídní učitel svým studentům věnuje.
Dnešním studentům gymnázia bych proto vzkázal, aby využili všeho, co jim škola nabízí. Zkoušejte nové předměty, jazyky, hudbu, sport i věci, u kterých zatím netušíte, k čemu by vám mohly být. Nebojte se dělat chyby a rozhodně se netrapte tím, že ještě přesně nevíte, co budete jednou dělat. Já jsem při maturitě také netušil, že budu jednou programovat superpočítače, simulovat ultrazvuk v lidském mozku a učit další generace studentů. Důležité je zůstat zvídavý, naučit se přemýšlet a mít kolem sebe dobré lidi. A právě to všechno mi Gymnázium Tišnov dalo.