Významní absolventi
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D.
Soudce Krajského soudu v Brně, člen Katedry právní teorie PrF MU v Brně. V letech 2004-2007 působil jako právník Kanceláře veřejného ochránce práv v letech 2007-2015 jako asistent Nejvyššího správního soudu v Brně.
Po absolvování Gymnázia Tišnov (1999) vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor právo a právní věda, a absolvoval rigorózní řízení v oboru teorie práva (2005). Dizertační práci na téma Teorie a realita právní interpretace obhájil v roce 2008 a získal titul Ph.D. Během studia absolvoval zahraniční stáže v SRN (Saarbrücken) a v Nizozemí. Působil v praxi jako právník Kanceláře veřejného ochránce práv (2004–2007) a asistent Nejvyššího správního soudu v Brně (2007–2015). Od roku 2011 je členem Katedry právní teorie PrF MU a ve své pedagogické a vědecké činnosti se zaměřuje na oblast obecné právní teorie a právní filozofie, zejm. právní metodologie, teorie interpretace (tzv. právní hermeneutiky) a argumentace, jakož i na vybrané otázky vědy správního práva (správní akty, správní trestání, cizinecké a sociální právo). V roce 2015 byl jmenován soudcem Krajského soudu v Brně pro úsek správního soudnictví, kde působí jako specializovaný samosoudce. Kromě působení na PrF MU spolupracuje aktivně s řadou vzdělávacích institucí (dříve Vysoká škola aplikovaného práva, dále Justiční akademie, Ekonomicko-správní fakulta MU atd.). Je autorem a spoluautorem řady učebnic a odborných knih v oboru právní teorie a právní metodologie, v posledních letech pak také spoluautorem několika odborných komentářů k zákonům z oblasti správního a ústavního práva (k soudnímu řádu správnímu, zákonu o veřejném ochránci práv atd.).
Příchod na tišnovský gympl byl v mém životě jako pro obyčejného malého kluka z „Kuřima“ krokem do neznáma, ale také vlastně určitým vstupem do „velkého“ světa. Najednou se z nás stali gymnazisté, kterým dokonce někteří učitelé vykali, a místo facek, na které jsme byli zvyklí ze „základky“, se s námi zacházelo jako s dospělými lidmi. Dodnes si vybavuji, jak se mi zdála budova na Hrádku v prvních letech obrovská a svým způsobem i tajemná. Škola nám zároveň časem dopřála první vstup na prkna, která znamenají svět (Akademie) a studentské veselí v ulicích města (Majáles). Připomínala tak trochu velké mraveniště, v němž se potkávaly různé generace studentů se svými učiteli, kteří byli mimo rodinné prostředí našimi prvními životními vzory, ať už jsme je tak chtěli, či nechtěli vnímat. Mezi nimi nelze zapomenout na paní Jarmilu Jurkovou, která svou až rentgenově přesnou analýzou mých myšlenkových pochodů pochopila, že na matiku prostě nemám buňky, ale dodala mi sílu do dalšího boje svým zcela originálním způsobem: „Když budeš makat, tak budeš mít u mě dvojku.“ Tak jsem makal, jak to šlo, a tu dvojku jsem z matiky opravdu měl a byl jsem za to rád! Mezi dalšími skvělými učiteli musím vzpomenout naši dlouholetou třídní profesorku PhDr. Helenu Pernicovou, která ve mně vzbudila zájem o jazyky obecně a angličtinu zvláště, takže jsem si měl při pozdějších studiích na univerzitě čím přivydělávat, moc hodnou třídní profesorku RNDr. Alenu Ondráčkovou a v neposlední řadě na naše báječné učitele společenských věd pány PhDr. Dalibora Houbala a PhDr. Vojtěcha Hanuse, kteří byli zvláště v závěru studia ochotni s námi nad rámec svých povinností probírat podrobnější problémy, půjčovat nám literaturu a připravovat nás na přijímací zkoušky. I po maturitě jsem se na tišnovský gympl mnoho let jako student vysoké školy a později už pracující velmi rád vracel, neboť na sedm krásných let gymnaziálního života stráveného ve společnosti úžasných kantorů a skvělé party spolužáků (která nám drží dodnes) prostě nikdy nezapomenu.