Významní absolventi

Ing. Petr Fruhwirt

Bývalý starosta města Tišnova.

Po komunálních volbách v roce 1994 se stal na dobu osmi let starostou města Tišnova.

Po maturitě na tišnovském gymnáziu a praxi v papírně následovaly dva roky vojenské služby, pak studium na vysoké škole zemědělské. Třicet roků pracoval jako zemědělský technik v různých zemědělských družstvech. Po vnuceném předčasném odchodu do důchodu pracoval jako stavební technik brněnského biskupství.

Po komunálních volbách v roce 1994 se stal na dobu osmi let starostou města Tišnova.

 

Psal se rok 1944, rok před koncem druhé světové války a osmi lety, které mě čekaly na gymnáziu v Tišnově. Přijímacím řízením jsem prošel. Sešla se nás tak celá třída, poslední válečná prima. Její druhé pololetí bylo zpestřeno občasnými výlety celého gymnázia do úkrytu před leteckými nálety. V dubnu 1945 po bombardování Tišnova a při přesunech armád se vlastně již neučilo. Pak jsme prožívali nadšené vítězné květnové dny. Nastal konec školního roku a hurá na prázdniny.

Významnou osobou pro nás primány byla profesorka Kipperová, která nás učila i v německém jazyce. Vzpomínám na ušlechtilou tvář ředitele gymnasia pana Huberta Stavěla, který však měl smůlu, že i přes svou obezřetnost byl obviněn z kolaborace a trvalo to dlouhé dva roky, než byl zproštěn podezření a očištěn. Ředitelovat začal profesor Bříza, korektní, jemný pán. Z profesorů byl pro nás zajímavý profesor Kratochvíl, za války Němci vězněný, takže nám měl co sdělovat. Ale to již bylo v sekundě a dalších ročnících. První prázdniny byly pro mne fantastické, byl jsem na svém prvním skautském táboře a skautské zákony a slib se stávaly mými celoživotními hranicemi. Školní léta plynula, vyučovací hodiny vymezené zvoncem, který měl v moci pan školník, ale také někdy i my, plynula a přes vír času, který nastal zejména po roce 48, jsme se vzdělávali. Matematika s naším třídním profesorem Hejlem, říkali jsme mu něžně Jaroušek, čestina s profesorkou Ondrouškovou, Nešporem, který nás trápil pravopisem, profesorem Babákem a archy popsanými názvy knih, které jsme přečetli, chemie z profesorem Dohnalem a pak profesorkou Moukovou, „krásnou Bobinou“, společensko-politické vědy s uspěchanou a nervní profesorkou Brtounovou, s profesorem Matějíkem, krasavcem a idolem mnohých našich spolužaček, dějepisářem. A samozřejmě dvě postavy, či vlastně čtyři, byly důležité pro naši formaci. Z kreslení pan profesor Zeithammel- Zahořanský, vynikající malíř, se svým bodrým, otcovským přístupem a mnoha bonmoty, profesor Zikmund ze zpěvu, který nás se svým zanícením a absolutním sluchem dresuroval v intonačních cvičeních, pak ho nahradil profesor Dětřich, zdatný houslista. A pak úžasní lingvisté -latinář profesor Kubala a francouzštinář profesor Kostelecký. Dobří pánové, ušlechtilí lidé, se srdcem na dlani. Prof. Jebavý a Dr. Komárek, který se posléze stal ředitelem gymnasia, nás zasvěcovali do biologických a přírodopisných nauk. Dr. Komárek, s přídomkem „Drvko“, se nám velmi dlouho snažil vštípit výklad, co vlastně bios a logos znamená. Prof. Jebavý spojoval přírodopis v části hodin se zjišťováním rodových vztahů jednotlivých žáků. A tak léta plynula. Ruština, s prof. Štěpánem a Popkem, se samozřejmě stala velmi důležitým článkem našeho vzdělávání a dodnes si pamatuji v originále dopis Taťány Oněginovi, tedy alespoň něco. Tak se překlenulo osm roků a blížila se maturita. Nepovinná výuka náboženství s Dr. Mouřinovským a P. Válkou – děkanem a arciknězem, byla i po osmačtyřicátém, tedy Vítězném únoru, povolena a tak až do oktávy jsem si i v této oblasti ledacos osvojil.

Maturitní čas se mi spojil s rodinnými událostmi. Táta byl zatčen STB pro protistátní činnost a doba byla taková, že jsem pro postoj rodiny nedostal doporučení na vysokou. Mohu říct, že po mnoha létech chápu bezmoc, ve které mí profesoři byli, když mě nedoporučili. Zkrátka – „lid si to nepřál“.

Gymnazijní léta pro mne vytvořila zdroj základních vědomostí, chování, odpovědnosti za svoji činnost i vystupování a mohu říct, že to byla dobrá léta, dobrá škola, dobří profesoři.