Významní absolventi
MUDr. Zdeněk Ziegelbauer
Gymnázium (tehdy Střední všeobecně vzdělávací škola – SVVŠ) absolvoval v Tišnově. Poté studoval lékařskou fakultu v Hradci Králové, promoval roku 1975. Až do prosince 2004 působil na chirurgickém oddělení Vojenské nemocnice Brno, v letech 1995 – 2004 jako primář tohoto oddělení. Od roku 2005 přešel do soukromé chirurgické praxe, kde pracuje až dosud.
Kromě odborné práce se věnuje sportu a zejména hokeji. Stará se dlouhodobě o zdraví hokejistů Komety Brno. Od roku 1994 do roku 2014 pracoval jako lékař u národního hokejového týmu se kterým získal 5 zlatých medailí - včetně zlaté olymp. medaile z Nagana 1998, 1 stříbrnou medaili a 5 bronzových medailí.
„Na každý vítězný turnaj mám nádherné vzpomínky, ale samozřejmě nejraději vzpomínám na OH v Naganu 1998. Poprvé se tam setkali nejlepší hráči světa a každý hráč, který nebyl na tento turnaj nominován, to bral jako velké zklamání. Navíc naše mužstvo nebylo hokejovými velmocemi bráno vážně. Během turnaje však vznikla jednolitá parta kluků, kteří s realizačním týmem táhli za jeden provaz. Byli jsme hrdí, že jsme Češi a že jsme tu naši malou zem proslavili na celém světě. Nádherné bylo nejen přivítání fanoušky v České republice či přivítání tehdejším prezidentem Václavem Havlem, ale i velkolepé oslavy na Staroměstském náměstí. Myslím si, že tento výsledek pomohl následujícímu rozvoji hokeje v České republice. Další velká událost se odehrála v letech 1999, 2000 a 2001, kdy jsme se stali třikrát po sobě mistry světa.
Ke Gymnáziu v Tišnově mám velmi vřelý vztah, protože v Tišnově jsem vyrůstal a prožil jsem zde nejkrásnější klukovská léta. Do Tišnova se velice rád vracím nejen proto, že je to krásné město, ale i kvůli přátelům a rodině. Na tišnovské gymnázium mám jen ty nejkrásnější vzpomínky. Myslím si, že to byla nejlepší léta z celého mého studijního života. Nejen proto, že jako třída jsme byli výborný kolektiv, ale i pro vynikající profesorský sbor – za všechny bych chtěl jmenovat prof. Dobřickou, prof. Honickou, prof. Michnovou, prof. Fichtla a pana ředitele Kabeše. Nejen že byli vynikající odborníci, ale dokázali si k nám – studentům – najít cestu i po stránce lidské. Za to jim všem velice děkuji a při každé příležitosti a zejména při pravidelných setkáních na ta krásná léta vzpomínám.“