V květnu proběhla akce stínování v rámci našeho projektu Opening Doors financovaného z grantu Erasmus+KA1, který je zaměřený na vzdělávání pracovníků ve školství. Nejprve přijeli 2 maďarští kolegové na týden k nám a potom jely tři naše učitelky na maďarské gymnázium ELTE Radnóti Miklos v Budapešti.
Stínování, tedy vlastně okukování kolegů v jejich hodinách, není úplně častá učitelská činnost, ale je nesporně zajímavá. Maďarští kolegové byli u nás nadšeni a statečně se pouštěli nejen do hodin cizích jazyků, kde měli možnost rozumět, vydali se i do hodin mimo svou aprobaci. Díky metodě CLIL mohli pochytit něco z hodiny biologie, vedené v angličtině. Tématem byly metamorfované horniny. Dokonce si velmi pochvalovali i hodiny češtiny či dějepisu, které byly vedeny v češtině. Do hodiny češtiny jako cizího jazyka, kterou u nás navštěvují ukrajinští teenageři, se zapojili aktivně a odcházeli se znalostí několika užitečných frází a koncovek přídavných jmen v různých rodech. V odpoledních hodinách jsme pro ně připravili pestrý program, vzali je do Brna, na Pernštejn, Květnici i do Porta Coeli. Uneseni byli i koncertem na Petrově v Brně, který dokreslil kulturní atmosféru Brna.
Týden nato byla řada na nás. Cesta vlakem do Budapešti příjemně uběhla a hned první den nás čekal náš starý známý Tomas (čti Tamaš), aby nás provedl oblíbenými zapadlými zákoutími svého rodného města. Díky jeho rozsáhlým znalostem jsme se tak dozvěděly hodně o historii města a obdivovaly růžové zahrady i krásný výhled na město z památníku tureckého básníka Gul Baby. Na večeři nás pozvala Zsuzsa (čili Žuža), naše druhá maďarská kolegyně a bylo velmi příjemné strávit neformální večer ve společnosti její rodiny. Synové, jeden těsně před maturitou, druhý čerstvý vysokoškolák, mluvili výborně anglicky a debatovali s námi na řadu témat. V Maďarsku je povinná maturita ze 4 předmětů (maďarština, angličtina, matematika a dějepis) a 1 je volitelný. Překvapilo nás to a je zase překvapovalo, že by to mohlo být jinak. Myslím, že právě takovéto debaty, kdy si člověk rozšiřuje a opravuje svůj pohled na to, co je „normální a jediné správné“, je na cestování a setkávání se s lidmi odjinud to nejcennější.
Druhý den jsme se vydaly do školy. Jde o velikou, starou budovu se zajímavou historií, se kterou nás bravurně seznámila skupina žáků, kteří nás vzali na prohlídku. Překvapil nás kontrast vybavení docela starým a nevzhledným nábytkem vedle moderních technologií v podobě chytrých tabulí v každé třídě. Závidět jim můžeme velikou aulu, která slouží rozličným programům a akcím pro celou školu. Zato školní jídelna není zrovna utěšené místo a většina žáků se v ní díky nízké kvalitě nabízeného jídla nestravuje. Náhražkou obědů jsou pamlsky a svačiny, které si studenti chodí kupovat do školního bistra nebo nedalekého supermarketu. Šťastlivci, kteří si nosí oběd z domu, mají možnost využít k ohřátí jídla několika mikrovlnek na chodbách školy, což by jistě uvítali i někteří naši studenti.
Pokud jde o hodiny, kterých jsme se účastnily, šlo především o anglický jazyk v různých třídách, dále biologii, francouzštinu, latinu, hudební výchovu, matematiku a maďarštinu. Je vidět, že tato škola klade velký důraz na výuku anglického jazyka. Dokonce má možnost přidat si pro zájemce jeden rok intenzivního studia navíc (v obdobě naší 7. třídy čili sekundy mají žáci, kteří si tuto možnost vyberou, 14 hodin angličtiny týdně a k nim jen několik dalších hodin maďarštiny, latiny a matematiky; další rok pak tento ročník opakují s normálními osnovami). Výsledkem je vynikající znalost jazyka většiny studentů. Pro srovnání - na naší škole v současné době zhruba polovina studentů posledního ročníku zvládne náročné mezinárodní zkoušky FCE a CAE a jejich jazykové kompetence jsou s těmi maďarskými srovnatelné. Na druhou stranu je smutné zamyslet se nad motivací této intenzivní jazykové přípravy. Učitelé vědí, že až polovina jejich absolventů se bude ucházet o další studium a práci v zahraničí a podporují tak vlastně odliv mozků ze své země, kde cítí skepsi ohledně možné politické změny.
Odpoledne jsme trávily poznáváním města, návštěvou výstavy Hieronyma Bosche a výletem do nedalekého městečka Szentendre, které má milý jakoby středomořský ráz, pláže na Dunaji a báječnou levandulovou zmrzlinu. Po době covidového půstu to bylo opravdu vítané nadechnutí, načerpání energie a radosti z cestování a objevování nových míst. Jeden večer jsme strávily na absolventském koncertě talentovaného mladého cellisty na místní hudební akademii Ference Liszta, což byl úžasný zážitek, kde se krása hudby snoubila s výjimečnou secesní architekturou sálu i celé budovy. Nejzajímavější pro nás asi byla půldenní prohlídka města ve společnosti 8 studentů druhého ročníku. Byli předem skvěle připraveni svým učitelem a získali si nás svou samostatností, znalostmi a rozhledem. Uměli odpovědět na všechny naše dotazy, byli zvídaví a nadšeně s námi debatovali. Nevynechali jsme hrad, starou lanovku na něj, nádhernou budovu parlamentu, nesčetná náměstí se sochami hrdinů maďarské historie, ani působivý památník Boty na břehu Dunaje. Nechyběla ani zážitková gastronomie v podobě palačinek, na které nás studenti pozvali. Milé a pochopitelné bylo povzdechnutí studentů, že pohled na žádnou řeku v zahraničí je ještě neuspokojil, když jsou zvyklí na TOHLE. Inu, asi se budou muset vypravit k Nilu nebo Amazonce.
Myslím, že je velmi přínosné, že Erasmus krom řady jiných studijních a vzdělávacích programů nabízí i tento. Možnost zažít na vlastní kůži chod jiné školy, vidět hodiny svého předmětu, porovnat podobu přijímacích či maturitních zkoušek, moci srovnávat, inspirovat se, doptat se na to či ono, a především šance potkat se s kolegy neformálně, popovídat si a sdílet zkušenosti a dojmy, vidět svou školu a svou práci jinýma očima, vybudovat si s kolegy přátelský vztah, na kterém lze stavět v budoucích programech či studentských výměnách, to je skutečně velmi přínosné a užitečné. Köszönöm!
)
)
)
)
)
)
)
)