Kvinta na Pálavě

Vyrazili jsme v 7:44 z Tišnova a našim prvním cílem byl Mikulov. Protože výletu se účastnili všichni kvintáni a dvě učitelky, celkem tedy skupina 35 osob, zvolili jsme přepravu vlakem a otočili jsme se i v Břeclavi. Do Mikulova jsme dorazili po desáté.

Mikulov je krásné historické město, ale nás čekal dlouhý výšlap do Strachotína, kde nás v 18:15 čekala večeře, takže na prohlídku města nebylo moc času. Zájemce seznámila třídní stručně s historií a vypíchla pár zajímavostí o kardinálu Dietrichsteinovi. Rozchod asi na 30 minut sloužil převážně k občerstvení, či k výstupu na věž kostela sv. Václava, odkud je nádherný výhled na Svatý kopeček, zámek, či Pálavu. 

Během přechodu Pálavy jsme měli naplánováno několik zastávek. První byla jeskyně na Turoldu. Vzhledem k vysokému počtu účastníků výletu jsme se museli rozdělit na dvě skupiny. Skupina, tvořená převážně hochy, měla profesionálního mikulovského speleologa. Ten v roli průvodce byl z našich chlapců nadšený, jaký jeví o prohlídku zájem a jaký mají přehled. Skupina, tvořená převážně děvčaty, měla jako průvodce mladého muže, a ani ta si také rozhodně nestěžovala. Po zchlazení v jeskynním systému nás čekal výšlap na Pálavu. První zastávkou byla Stolová hora a následně Sirotčí hrádek, který se objevuje v několika pohádkách, například Sedmero krkavců. Posvačili jsme a přes vesnici Klentnice, která o víkendu zve turisty k občerstvení, ale jen o víkendu, jsme pokračovali k výstupu na vrchol Pálavy - Děvín. Výhledy na nádrže Nové mlýny jsme si užívali i z další zastávky, na zřícenině hrádku Děvičky, kde se i ve všední den platí, byť symbolické vstupné.

Dolní Věstonice, známé svojí Venuší, byly naší občerstvovací zastávkou. I když jediný obchod v obci zavíral v 16:30, většina z nás stihla nakoupit, hlavně zásoby vody. Cestu do kempu už tvořila jen romantická procházka po hrázi mezi nádržemi. Večerní program tvořily míčové hry, hra na kytaru. Co nám opravdu chybělo, bylo ohniště, kde by se mohla sesednout celá třída.

Druhý den jsme se pěšky opět vydali přes vodní plochu, tentokrát do Pavlova. Moderní Archeopark seznamuje turisty se světovým významem této lokality. Po krátkém, ale přehledném pořadu nás čekalo ještě několik slov od průvodce a pak samostatná prohlídka. Počasí bylo čím dál teplejší a na pořadu dne už byla jen cesta domů. Ovšem, to jsme ještě netušili, jaké budeme muset překonat překážky. Vzhledem k našemu počtu jsme se nakonec rozdělili na dvě skupinky. Menší, tvořená jedinci s hendikepem - puchýře, bolesti kolen, kyčlí, únavou, popojela autobusem a větší skupina statečných, došla k vlaku pěšky. Poslední dobrodružství nás čekalo na trati, když v Čebíně zasahovala PČR a my museli ve vlaku strávit o dost více času, než jsme předpokládali.

Náš výlet byl plný zážitků a věřím, že na něj budeme všichni, snad v dobrém, dlouho vzpomínat.