Praha, Praha... Nejen literární, ale především reálná, plná každodenního ruchu, národnostní i sociální pestrosti a v neposlední řadě nezřetelně se probouzejícího jara očekávala 13. a 14. dubna studenty, aby je mohla pohostit.
A co jim nabídla? Momentky ze svých secesních scenérií v podobě Obecního domu, nekonečný tok informací linoucí se z České tiskové kanceláře, těžce uchopitelnou Gorkého hru Vassa Železnovová o ženě měnící životní prostor své rodiny v těžce existenciální, tragikomický a místy i absurdní krunýř, z nějž není úniku, vedle toho však světlem monumentalizované prostory Valdštejnského paláce, kde sídlí Senát, živou anglickou diskusi s diplomatem v Americkém centru a jako zlatý hřeb zlatou kapličku se zlatým WC, které zlákalo téměř celou třídu. Obrozenci by měli radost. Vivat Praha!